Jsme dva studenti, kteří rádi vzpomínají na původní sídliště z dětství, chtějí je blíže poznat a zdokumentovat pro další generace.

Fenomén sídliště zažil ve svém životě snad každý, ať už v jakékoliv podobě. Někteří lidé je vnímají negativně – nudné šedé králíkárny jako přes kopírák, umakartová jádra, rozbité chodníky, zašlý mobiliář atd. Ne všechno je nutně chyba myšlenky sídlišť, přeci jen, sídliště, nebo chcete-li v moderní terminologii developerské projekty, se staví dodnes. Rozdíly v dostupné technologii, podmínkách, účelu projektování a následnému přístupu k údržbě dělají ze sídlišť ony “brownfieldy”, které je potřeba tak razantně proměnit a vybarvit.

Když se člověk od všech těchto vlivů oprostí, začne vidět v sídlištích právě ta pozitiva. Rychlé a na svou dobu relativně kvalitní bydlení pro miliony lidí, díky čemuž se umořila bytová krize, levná a rychlá výstavba, díky které zbyly prostředky na sadové úpravy a kulturní složku sídlišť, trvanlivé fasády bohaté v materiálech, různé architektonické styly, unikátní atmosféra každého sídliště a hlavně příběhy. Příběhy lidí, kteří na sídlišti prožili dětství, dospělost či stáří, ale i příběhy domů jako takových.

Každý dům má svůj vlastní příběh, který začíná výběrem použité technologie, přes projekt architekta, který mu vdechne život a vlastním stylem se do něj podepíše, přes výstavbu, kdy jej jedna parta stavitelů vybudovala cihlu po cihle, panel po panelu, první stěhování nájemníků, privatizaci, až po rekonstrukce a případně zateplení. A příběh těchto domů tím nekončí, velká část jich nás přežije, možná i naše děti, stanou se historickými kousky architektury, které pro budoucí generace budou stejně cenné jako pro nás měšťanské domy 19. a raného 20. století. Bohužel současná doba není k sídlištím tak vlídná, jak by se patřilo. Domy se zateplují bez ohledu na původní záměr architekta, členění a detaily fasády, barevné schéma, ideálně do pestrobarevných kostek, které zabíjí jakýkoliv styl modernistické architektury. My panelákoví badatelé pro toto máme takový terminus technicus, a to meruňkový mor. Občas se najdou vkusné a citlivé rekonstrukce, bohužel jich je málo.

Změna je přirozený chod společnosti, což se týká i sídlišť. Nemůžeme ze sídlišť dělat socialistické skanzeny, mobiliář zastarává, požadavky obyvatel se mění, je potřeba držet krok, aby se i nadále jednalo o kvalitní a moderní bydlení. Není ovšem na škodu brát ohled na původní záměry, filozofii za každým sídlištěm, každým domem, unikátní atmosféru, kterou tyto celky poskytují a díky které se jedná o unikátní etapu architektury a urbanismu, kterou nemůžeme bezohledně přemazat zámkovou dlažbou a meruňkovým polysterenem.

Proto tu jsme my, abychom Vám, čtenářům, sídlištním fandům, odpůrcům, potenciálně i lidem rozhodujícím o budoucím stavu sídlišť, tyto unikátní celky přiblížili, ať už historicky, tak technologicky, včetně dostatečné interaktivity. Chceme zachytit minulost, aby měla budoucnost z čeho čerpat. Všechen tento výzkum (včetně práce na webových stránkách) děláme ve volném čase, prosíme proto o trpělivost, pokud dlouho nepřibudou nové poznatky.