Výtahový výlet po ČR
Přípravy
Vzhledem k tomu, že se na webu připravuje rozbor původních výtahů, bylo potřeba sehnat co nejvíce původních kousků, aby byl dostatek materiálů k různým typům výtahů. Během června jsme na Facebook přidali příspěvěk o tom, že hledáme k nafocení původní staré výtahy. Příspěvek se rozšířil do všech krajů ČR, nejvíc podnětů nám ale přišlo z Ústeckého kraje a jeho okolí. Já, David z Panelové mládeže, mám k výtahům a technice blízko (rozbory výtahů jsou moje práce), proto jsem se těšil, až začnu celý výlet plánovat. Přípravy byly náročné, přišly nám stovky výtahů a pozvánek, proto bylo potřeba si sestavit mapu s body, kam všude bude potřeba jet. Z těchto stovek bodů se nakonec vybralo pár nejzajímavějších kousků (ostatní výtahy byly vesměs úplně běžné TOV 250). Bylo důležité rozvrhnout kdy se pojede, kudy se pojede, kam se pojede, mít alespoň základní plán, od kterého se bude dát kdyžtak odchýlit a zase se ho chytit. Vše bylo naplánováno, sbalil jsem si věci, posadil vedle sebe přítelkyni a šlo se na věc.
1. den (29.6.2024)
Vyrazili jsme po 9. hodině ráno. Po necelých třech hodinách jsme dorazili do Cvikova, kde na nás čekaly pěkné řadové sekce soustavy BA-NKS. Hodně toho už bylo zatepleno, ale něco málo původního se povedlo najít. To nejzajímavější na nás ale čekalo uvnitř. Byly tam krásné původní výtahy BOV 250, typické pro osmipodlažní řadové BA-NKS. Jde ještě o starší generaci BOV – kabiny z laminátu.
Hned na to jsme vyjeli směr Varnsdorf. Tam na nás čekal další výtah typu BOV, tentokrát ale novější plechová kabina, která byla přetřená na červeno. Já osobně mám radši ty zaoblené laminátové kabiny, protože tenhle typ jsme měli u nás v paneláku, ale nepohrdám jakýmkoliv výtahem.
Po Varnsdorfu jsme se vydali do Boletic nad Labem. Tam jsme se moc nezdržovali, protože jsme se museli infiltrovat do oblasti, ve které nebyla příjemná atmosféra. Stihli jsme si ale alespoň prohlédnout původní výtahy TOV 320 a TONV 500 a taktéž moc pěkné nezateplené paneláky. Hned po dofocení jsme ale rychle jeli dál.
Další cesta směřovala do Ústí nad Labem. Po menším odpočinku a výborné zmrzlině jsme se vydali na vyhlídku Větruše, abychom si Ústí prohlédli z výšky a měli lepší přehled. Následovala procházka po městě, při které jsem prozkoumal pár pěkných objektů v centru města. Chtěli jsme se i vydat do původního OD Labe, ale bohužel už bylo zavřeno. Slunce šíleně pálilo a chtěli jsme už mít klid, takže jsme jeli do finální destinace prvního dne.
Naší finální destinací bylo město Most, ve kterém jsme měli naplánováno nejvíc výtahů. Zastavili jsme se u jezera, kde se nám zalíbilo natolik, že jsme tam chtěli přespat. Bohužel nám ale spánek pravidelně přerušovala místní mládež. Neustálé driftování, túrování motorů, pouliční závody, hlasitá hudba, nadávky, smích, opilé děti a tak dále a tak dále… To byla konečná, proto jsme se kolem třetí ráno sebrali a jeli najít lepší místo. K naší smůle si nás jedni mladí všimli a začali nám v té tmě blikat silnými baterkami do auta, hlavně mně do očí. O to rychleji jsme z Mostu zmizeli a zastavili kdesi na polní cestě nedaleko nějaké chemičky.
2. den (30.6.2024)
Ráno přišla bouřka, takže proběhl další přesun – na parkoviště k nákupní zóně. Nechtěli jsme totiž při bouřce stát s autem pod stromem. Dopoledne už jsme měli dohodnuté první výtahy, konkrétně typ OB-V. Bylo to moje první setkání s tímto typem. Oproti klasickému BOV (OB) má strojovnu za šachtou. Hned v prvním kousku došlo k nepříjemnosti, při jízdě směrem dolu se kabina rozechvěla ve vodítkách. Byly to tak velké rány, že jsem ihned zmáčkl tlačítko STOP a doufal, že zastavím na úrovni stanice, abych mohl vylézt. Bohužel se kabina zastavila částečně ještě v mezipatře a nedovolila mi opustit výtah. Zběsile jsem tedy mačkal sedmičku, abych těch pár centimetrů popojel. Kabina si ještě párkrát zabouchala a nakonec mě pustila ven.
Následovala návštěva sousedního domu. Nutno podotknout, že oba dva jsou z roku 1987, ale u druhého nastává zajímavá věc. Traduje se, že Transporta vyráběla tzv. porevoluční dveře, které mají křídlo zarovno se zárubní, až po roce 1989. My jsme je ale objevili právě už v domě z roku 1987, spolu s novějším typem svítících přivolávačů a ovládacího tabla. Šlo taktéž o výtah typu OB-V. Večer jsem v něm měl domluvenou návštěvu strojovny.
Po těchto modrých plechových kabinách následovala návštěva staršího domu v centru města. Tam na nás čekala ošuntělá TOV 250. On celý ten blok byl takový zanedbaný. A když jsme u těch bloků, zaujalo mě, že jsou všechny bytové domy označené “Blok” a za tím číslo. Já to znám jen z projektů, kdy domy ještě neměly adresy, ale tady se to evidentně uchytilo víc a všichni nás zvali do bloků, nikoliv na adresy. O to zajímavější bylo ty domy najít.
Byl čas si spravit chuť, vyrazili jsme do dalšího bloku. Tam už na nás čekal mnohem důstojnější kousek, stejně jako moc milá paní, která byla kdysi domovnicí a o výtahu nám hezky povyprávěla. Co se týče výtahu, šlo o pohlednou TOV 250, která mě nejvíc překvapila tím, že zde byly dřevěné šachetní dveře. Opět se odkážu na náš panelák, náš původní výtah je měl taky. No prostě nádhera!
Po tomto krásném výtahu jsme se opět vydali do centra podívat se na další paneláky a sídliště. Všiml jsem si dlouhé zajímavé T08B, která má na střeše velmi pěkné pergoly. Zároveň má monolitické schodiště v obchodním parteru.
Velmi se mi zalíbily místní věžáky typu T06B. Nejsou zateplené, takže jsem se mohl pokochat mnoha fasádami. Bohužel byly částečně zdegradované, barvy vymyté a oprýskané. I tak to ale byla moc pěkná podívaná. Následoval průchod do ulice plné domů T03B. Tady jsem se opravdu modlil, abych nějaké původní výtahy našel. No a podařilo se! Uvnitř jsem našel nádherné a zachovalé TOV 250 z roku 1961. Zároveň šlo o nejstarší výtahy, jaké jsme během celého výletu viděli.
Následovala návštěva budovy naproti Prioru, ve které jsme našli páternoster a původní hluboký výtah TOV. Váhu si bohužel nepamatuji. Překvapil mě ale zkosený roh vlevo. Následovala cesta k místnímu kostelu, který byl v roce 1975 přesunut o 840 metrů. Pak už jen krátké vykoupání v jezeře a hurá na první strojovnu výletu! Dorazili jsme k rannímu OB-V, kde už na nás čekal pan předseda. Ochotně s námi prošel dvě strojovny a já si konečně pořádně toto řešení prohlédl. Snad již brzy se o něm dočtete v rozboru výtahů. Po důkladném nafocení jsme si ještě chvilku povídali a pak už jsme vyrazili směr Karlovy Vary.
Večer jsme si nabili powerbanky a telefony, pořádně se najedli a vyrazili na odpočinek. Spali jsme u benzínky v Chodově u Karlových Varů.
3. den (1.7.2024)
Ráno jsme se vrátili zpět do Varů. Bylo dost chladno, takže jsme si nakoupili teplejší oblečení (teploty byly v minulých dnech přes 30°C). Následovala pěkná procházka po centru města. Zrovna jsme tam chytili filmový festival, takže lidí bylo až až. Nijak jsme se tam nezdržovali a jeli jsme zpět do Chodova, kde už na nás čekaly další kousky z roku 1962. Prohlédl jsem si i strojovnu, ve které jsem našel zajímavý rozvaděč VKR40/0. Takové provedení jsem ještě nikdy neviděl. Vedle byl repasovaný výtahový stroj od WYKOV Brno, štítek na něm uváděl rok výroby 2003. To nejzajímavější na nás čekalo v kabinách. Dvě kabiny byly stále původní (tablo na zadní stěně), ale ta třetí byla po rekonstrukci ze 70. let. Tam došlo k přesunutí tabla do zkoseného rohu, který je vlevo! Místo původního otvoru bylo zaslepeno a byly na jeho místo přesunuty štítky. Šlo o velmi dobrou návštěvu, při které jsem si tento typ starší TOV 250 pořádně zdokumentoval.
Následoval přesun do Plzně. Tam jsme se ubytovali, protože jsme se chtěli osprchovat a taky se trochu líp vyspat. Odpolední šlofík nám přerušil silný přívalový déšť, který ale po nějaké půl hodince skončil. Vyrazili jsme do města, sešli jsme se s mým kamarádem a chvíli spolu pobyli. Pak už jsme jen odpočívali.
4. den (2.7.2024)
Ráno nás uklízečka vyhodila o hodinu dřív, takže jsme opustili ubytování a vyrazili, kam jinam než na sídliště. Přivítalo nás sídliště Bory a jeho nejzajímavější exemplář – prototyp panelového domu PS69/2! Tento krásný kousek je dodnes nezateplený. Na jeho fasádě se střídají štěrkové panely a modrozelené mozaiky – dům působí velmi elegantně!
Následovala procházka po sídlišti, kde jsem se pobouřil nad barevnými fasádami. Horší už je na tom snad jen Ostrava. Trošku to ale vynahradily stále přítomné sušáky na prádlo, které ze sídlišť rychle mizí. Tady jich bylo opravdu požehnaně. Po procházce jsme se vypravili k dalšímu prototypu v Plzni – Doubravce, konkrétně k prototypu plzeňské varianty T06B. Postaven byl v roce 1964 a bylo na něm ověřeno mnoho věcí. Poprvé v Plzni zde byly vyzkoušeny prefabrikované základy. Západní stěna byla z kovoplastického pláště (boletické panely) – ta je už zateplena, vyzkoušelo se zde 12 druhů podlah, nová bytová jádra B3 a mnoho dalšího. Z původního jsme tam dnes našli už jen sklepní okna, vstupní portály a pár dalších drobností.
Opustili jsme Plzeň a vydali se směr Písek. Tam jsme si nejprve prohlédli bytovku na Smetanově náměstí. Podle identického projektu byly další bytovky postaveny v Pardubicích, Vysokém Mýtě a Ostravě. Trochu upravené domy jsme našli i v Děčíně. Jde o stavby z let 1996-1998 (Ostrava a Děčín až po roce 2000). K těmto stavbám bude jednou dostupný rozbor, na kterém se pomalu pracuje.
Následovala návštěva sídliště Portyč, které je známé svým velkým počtem nezateplených paneláků. Bohužel už i zde se začíná hodně zateplovat. Na sídlišti se nachází panelové domy typu PS69/2 Jč, které jsou typické světlými bílými panely a červenými meziokenními vložkami. Po návštěvě sídliště jsme se ještě prošli do centra Písku a pak už vyrazili k poslední destinaci našeho výletu – do města, kde by chtěl žít každý.
Odpoledne nás přivítaly České Budějovice. Moje auto, které má na SPZce písmeno C, tam dokonale zapadlo. První jsme si prošli místní polikliniku, která je vlastně jedna paneláková sekce. Z jedné strany jsou opět boletické panely, které dokazují, že jejich montáž na paneláky byla možná. Uvnitř na nás čekala pěkná TOV 250, Hned o modul vedle je další výtah, ten už je nový.
Následoval přesun na sídliště Vltava, kde jsme si prohlédli další pěknou původní TOV 250. Kabina byla bílá, neměla dřevěný dekor. To nezajímavější na nás ale teprve čekalo. Následoval náš poslední výtah, na který jsem se ale opravdu velice těšil. Jde o typ TONV 320 (jinak také UT 320). Jednak jsem tento typ viděl poprvé naživo, druhak jde o velký atyp. V domě jsou dvě výtahové šachty, ale použita je jen jedna z nich. Druhá šachta dokonce nemá ani prohlubeň a končí nad přízemním patrem. Výtah by zde tedy mohl jezdit jen “do dvojky” (pokud bereme v potaz, že přízemí je P nebo 0, patro nad ním je 1,…). Prohlédl jsem si i strojovnu, nebyly zde žádné otvory do druhé šachty. U tohoto domu je ještě jedna zajímavost. V případě výpadku proudu zde byl záložní systém, sestavený z několika baterií – ten poháněl nouzová svítidla. Celkově zde bylo hodně zajímavostí, možná to je tím, že si ho “pozemáci” postavili pro sebe.
A tím náš výlet skončil. Po dvou a půl hodinách jsme dorazili zpět do Pardubic, kde jsme vstřebali všechny zážitky. Zároveň z celého výletu vyšlo 35 minut dlouhé video, které si můžete prohlédnout zde: