Zdroj fotografie: SOkA Hradec Králové, fond Pozemní stavby Pardubice
Sídliště Polabiny je největším sídlištěm v Pardubickém kraji. Když se řekne „největší“, myslí se tím počet bytů, obyvatel, rozsah zástavby i vybavenost — Polabiny nejsou jen paneláky, jsou to prakticky malé město uvnitř Pardubic.
Ještě na konci 50. let bývaly na místě Polabin jen louky, močály a divoká příroda. V roce 1960 se začalo s výstavbou prvního okrsku, který do roku 1980 doplnily ještě další tři. Sídliště bylo plánováno pro 25 000 obyvatel. Bytová výstavba skončila v roce 1976, občanská vybavenost a dokončovací práce o čtyři roky později. Práce na pátém okrsku se rozjely v roce 1989, který byl původně zamýšlen jako dostavba k původnímu rozsahu sídliště a jako rozšíření třetího okrsku. Původní plány také počítaly s velkým obvodovým centrem Polabin, ale nakonec se z nich realizovalo jen několik málo objektů.
Dnes Polabiny obývá přibližně 16 tisíc lidí — čímž se velikostí blíží menším městům, třeba České Třebové.
Výstavba Polabin byla od začátku spojená s novými technologiemi. První domy vznikaly v systému T02B. Nebylo to klasické „cihla na cihlu“ jako u starších domů, ale skládání hotových velkých bloků pomocí jeřábů – trochu jako když skládáte obrovské Lego. Podobný princip využívá i typ T03B, který najdete u tří domů v ulici Stavbařů.
Nejvíce se ale v Polabinách uplatnila východočeská soustava HK, která prošla několika vývojovými úpravami.
HK60 – tvoří základ Polabin I a II. Stavěl se do roku 1967.
HK65 – inovovaná verze s předsazeným obvodovým pláštěm, která se začala používat od roku 1967.
HK69 – další modernizace, typická hlavně pro Polabiny III. Poslední úprava z roku 1971 se označuje stále stejně, přestože šlo už o další revizi.
Za zmínku stojí i tzv. „experiment“ v Družstevní ulici. Tam vyrostl dům typu T07B, který byl použit jen ve velmi malém množství a v Polabinách se objevil v keramické variantě. I proto působí mezi ostatními objekty jako malá rarita. Sídliště Polabiny ale není zajímavé jen svými panelovými domy – i objekty technické a občanské vybavenosti ukazují různorodost stavebních řešení.
Školy většinou vznikaly v monolitickém systému, kdy byly nosné sloupy cihlové, stropy prefabrikované a obvodové pláště vyzděné. Objevuje se zde také typ MS-66.
Mateřské školy se stavěly buď v systému MS-66, nebo jako skelet STÚ.
Objekty občanské vybavenosti jsou rovněž pestré – některé monolitické, jiné podle typu MS-66.
Garážové objekty jsou někdy monolitické, někdy z prefabrikátů (zatím nám neznámé), někdy jde o typ MS-63.
Výměníky a trafostanice vypadají jako montované skelety, ale jde o cihlové a monolitické technologie s prefabrikovanými stropy.
Zajímavým příkladem kombinace technologií je Centrum sociálních služeb Smysl (dříve známé jako „byťák“), kde se kombinují cihlové nosné stěny se stropy systému HK.
Architekti a projektanti sídliště byli arch. Jan Krásný, Ing. arch. Miloš Návesník, Ing. arch. František Příborský, Ing. arch. Soběslav Macas a další.
Budeme rádi, když se nám ozvete. Většinu výzkumu děláme “na vlastní pěst”, takže jsme velmi omezení, co se zdrojů a materiálů týče.
To se týká i projektových dokumentací pro tvorbu 3D modelů a pro rozbory soustav.